Dětská fantazie se obvykle začíná rozvíjet kolem roku a půl a vrcholí mezi třetím a pátým rokem. Její prvotní projevy souvisí s procesy vnímání, velký pokrok pak vyvolává osvojení řeči.
V předškolním období bývá spjata nejvíce s hrou, zejména výtvarnou činností a stavbami čehokoliv. Mnohými bývá fantazie právě v tomto věkovém období považována za nejvyvinutější. Někteří odborníci však tvrdí, že lehkost, s jakou v této době dítě kombinuje obrazy, svědčí spíš o tom, jak málo ještě zná skutečnost.
Našlápni mě a nastartuj
Je tomu už pár let, co psycholog Zdeněk Matějček popsal případ čtyřletého chlapečka, který se cítil být motorkou. Takřka neustále vrčel a před každou činností ho matka musela nejprve našlápnout a nastartovat. Když už ji z toho bolela noha jako čert a hoch nevypadal na to, že by se začal chovat místo motorky jako hoch, vyhledala zcela zničená zmíněného profesora.
Stejně tak jako jiná maminka, jejíž synek pro změnu v jednom kuse komunikoval se svým fiktivním bratrem a po rodičích žádal, aby mu, tedy tomu fiktivnímu bratrovi, kupovali stejné oblečení, stejný kyblík na písek a stejný náklaďák tamtéž. Samozřejmostí byl i talíř s obědem na prázdném místě, kde pochopitelně seděl bratr. Ten vymyšlený.
Zdeněk Matějček tehdy obě maminky uklidnil. "Kdepak, halucinace, kdepak porucha! Děti mají jen krásnou fantazii. Ať si ji užijí, než přijde škola a sezení s rukama za zády."
A také napsal: "Děti v předškolním věku si hrají na cokoli. Jejich repertoár může být velmi bohatý. Zdrojem inspirace jsou pro ně především dospělí z nejbližšího okruhu. Budou-li se rodiče pozorně dívat na hry svých dětí, mohou v nich objevit své vlastní projevy, postoje a zlozvyky, vychovatelské přehmaty i své osobní ctnosti a nectnosti."
Dvořák v popelnici
Opatrnost je však na místě, začne-li se dítě vlastní fantazie bát. Dnes sedmadvacetiletý Jakub K., programátor, vzpomíná, jak v dětství málem pokaždé zkolaboval, měl-li projít kolem popelnice. On se však nebál ani tak té vlastní nádoby na odpadky, jako spíš nebezpečí, že na něj z toho kontejneru vyskočí herec Josef Dvořák.
"Já vlastně ani nevím, jak jsem k tomuhle konkrétnímu strachu přišel. Nikdy mi nesedli ti Dvořákovi vodníci, strašili mě víc než čerti nebo ježibaby. Navíc byl můj děda hodně veselá kopa a zdatný mystifikátor a neustále vymýšlel nějaké historky, jako že mi někde něco naroste, něco na mě odněkud vyskočí…O Dvořákovi sice nikdy nemluvil, s popelnicemi ale fórky dělal, takže se mi to v hlavě nějak takhle poskládalo."
Rodiče Jakuba postupem času zjistili, že situace je docela vážná, protože malý Jakoubek už propadá panice pomalu pokaždé, když má jít ven. "Nakonec to vyřešili tak, že táta jednoho dne přivezl na víkend z práce popelnici, zrovna jim tam dávali nové, a napěchovali mi ji dárky, našel jsem tam fotbalový míč a tašku s bonbóny a ještě pár věcí. Od té doby to se mnou bylo postupně lepší a lepší."
Jen ho nechte, ať se (trochu) bojí
Strach související s bezmeznou dětskou fantazií nebývá výjimečný a rodiče by ho neměli brát na lehkou váhu. Doktor Jan Lebl například tvrdí: "Děti si ve své fantazii ověřují nové životní zkušenosti, a to jak ve svých představách, tak v reálné hře. Ta může odrážet vnitřní problémy dítěte, jako je nejistota v mezilidských vztazích i potlačená agrese. Děti si vymýšlejí imaginární přátele, často ale trpí nočními děsy a bojí se strašidel."
"Předškolní děti se mohou bát svých představ a snů," upozorňuje Lebl v knize Růst a zrání vašeho dítěte. "Okolí vnímají především egocentricky, ve vztahu k sobě. Často mylně chápou vztah příčiny a následku. Pokud se rodiče naučí tyto projevy jejich dosud nezralého vnímání světa správně rozpoznat, mohou svým dětem pomoci překonat zbytečné obavy."
VÝVOJ FANTAZIE DÍTĚTE
|