Co dělat aby vysvědčení nebylo stres ?
20. 3. 2011
Vysvědčení je zhodnocení půlročního působení ve škole. Většina škol známkuje, některé alternativní hodnotí děti slovně. Ať už je hodnocení jakékoli, bohužel se vždy neshoduje s očekáváním a to častěji rodičů než dětí. A tak pro mnoho dětí znamená vysvědčení stres a strach přijít s vysvědčením domů.
Co dělat, aby vysvědčení nebylo stres
Vysvědčení je zhodnocení půlročního působení ve škole. Většina škol známkuje, některé alternativní hodnotí děti slovně. Ať už je hodnocení jakékoli, bohužel se vždy neshoduje s očekáváním a to častěji rodičů než dětí. A tak pro mnoho dětí znamená vysvědčení stres a strach přijít s vysvědčením domů. Jak tedy předejít rozjitřené atmosféře? Jak reagovat na špatné známky? Jak s dětmi mluvit, aby neztratily chuť a motivaci se učit? O tom jsme si povídali s dětskou psycholožkou Alenou Vávrovou.
Jak děti správně motivovat k výkonům ve škole?
Dítě (i dospělý) přirozeně touží po úspěchu, zdaru, rádo se rozvíjí, učí nové věci, dozvídá se více o tom, co je zajímá a zajímá je všechno, co je každodenně obklopuje v jeho konkrétní realitě. Takže dítě je přirozeně motivované k tomu podávat ve školé dobré výkony, být úspěšné. Současné školství a přístup některých rodičů však zvládnou děti demotivovat v tomto směru. Motivovat děti ke školním výkonům znamená podporovat je v jejich zkoumání a objevování, oceňovat jejich úspěchy, respektovat jejich zájmy. Demotivovat je zvládneme tím, že je budeme kritizovat, podrobovat zážitkům selhání, nadměrně je strukturujeme a určujeme, jak přesně a co přesně by se právě teď měly učit, snažíme se je nacpat do škatulek a tabulek, a tak je budeme hodnotit a posuzovat, srovnávat s druhými bez respektu k jejich jedinečnosti, neoceníme jejich snahu, nebudeme reagovat na jejich radost z učení se, budeme-li lhostejní nebo kritičtí. Tak se děti odnaučí chuti podávat ve škole dobrý výkon. Když se tohoto všeho vyvarujeme, děti neztratí svou radost z toho učit se a být v tom dobří.
Jak reagovat na špatné známky?
Známky by pro rodiče měly být přibližnou informací o tom, v čem dítě potřebuje pomoci. Špatná známka je informací o nějakém nezdaru dítěte, ať už v oblasti jeho soustředěnosti, obsahu zkoušené látky, sebejistotě a prezentaci, schopnosti vyjádřit své myšlenky, nebo mohou být také důvodem postavení a vztahy dítěte ve třídě, vztah s konkrétním učitelem, sousedem v lavici apod. Důvodů může být mnoho, proč právě teď přineslo dítě tuto špatnou známku. Proto se snažme zjistit, co bylo příčinou, a pomozme dítěti předejít dalšímu nezdaru. Zůstaňme s dítětem na stejné lodi. Když začneme s dítětem bojovat, ztrácíme jeho důvěru a nemůže pak od nás přijmout pomoc. Věřme, že dítě vždy dělá to nejlepší, co umí, i když se nám to tak někdy nezdá.
Jak dítě připravit na vysvědčení?
Vysvědčení by nemělo být překvapením ani pro rodiče, ani pro dítě, pokud se po celé pololetí o dítě a jeho prospěch zajímáme, víme, co nás asi na konci pololetí čeká. Tak o tom i s dítětem mluvme. Jde jen o shrnutí toho, co se dělo celý půlrok. Ani naše reakce by proto neměly vybočovat z našich běžných reakcí na učení dítěte. Určitě nemá smysl dítěti vyhrožovat, budovat příliš silné očekávání dobrých výsledků. Ocenění a pozitivní motivace jsou mnohem efektivnější v tom, jak dítě podpořit ke kýženému cíli než výhrůžky a kritika či tresty. Sobě i dítěti připomínejme, že jde „jen“ o vysvědčení, že je důležité, ale ne životně. Milovat je budeme, ať přinese jakékoli známky. A když už víme, že to opravdu nedopadne slavně, spíš už nyní můžeme s dítětem probírat, jak mu pomoci, aby to příští pololetí bylo lepší, jiné, co pro to potřebuje. Odfiltrujme všechny naše ambice a očekávání, přehnané nároky a osobní nenaplněné životní touhy, pocity osobního selhání z nezdaru dětí a stavějme se k výsledkům učení dětí konstruktivně, tedy, jak to udělat, aby příště bylo lépe.
Je dobré děti za hezké známky odměňovat?
Hezká známka je složitý pojem, může se lišit představa o hezké známce u dítěte a u rodiče, rodič vyžaduje jen jedničky, dítě ví, že lépe než na dvojku to nezvládne, i když se bude sebevíc učit. A co je pak hezká známka? Dítě bychom měli primárně podporovat v tom, aby se chtělo učit a chtělo mít dobré známky bez ohledu na to, co od nás za to dostane. Vnější motivace zdaleka nenahradí vnitřní motivaci dítěte. Důležitější pro dítě je, aby vědělo, že za ním stojíme, že jsme pro ně podporou, že mu věříme, že dělá to nejlepší, co umí. A to penězi nedoženeme. Když úspěch dítěte redukujeme na hmotnou odměnu, ztrácí se celý proces toho, jak jsme úspěchu dosáhli, a to je škoda. Takže doporučuji spíše nevytvářet systém odměn za známky, ani systém trestů. Jednorázové ocenění za vysvědčení nebo za zvládnutí opravdu těžkého úkolu, který vyžadoval velké úsilí, je fajn, děti každou odměnu určitě uvítají, ale neměla by se stát pravidlem a samozřejmostí nebo dokonce tím jediným a hlavním motivátorem dětí, proč se snažit. Také může oceňování dobrých známek vytvořit napětí, zbytečnou rivalitu mezi sourozenci, jeden byl oceněn, druhý ne. Je to všechno zbytečné a moc tím stejně nezískáme. Možná si tím jen očistíme černé svědomí, že jsme se dětem celý rok nevěnovali.
Vysvědčení je zhodnocení půlročního působení ve škole. Většina škol známkuje, některé alternativní hodnotí děti slovně. Ať už je hodnocení jakékoli, bohužel se vždy neshoduje s očekáváním a to častěji rodičů než dětí. A tak pro mnoho dětí znamená vysvědčení stres a strach přijít s vysvědčením domů. Jak tedy předejít rozjitřené atmosféře? Jak reagovat na špatné známky? Jak s dětmi mluvit, aby neztratily chuť a motivaci se učit? O tom jsme si povídali s dětskou psycholožkou Alenou Vávrovou.
Jak děti správně motivovat k výkonům ve škole?
Dítě (i dospělý) přirozeně touží po úspěchu, zdaru, rádo se rozvíjí, učí nové věci, dozvídá se více o tom, co je zajímá a zajímá je všechno, co je každodenně obklopuje v jeho konkrétní realitě. Takže dítě je přirozeně motivované k tomu podávat ve školé dobré výkony, být úspěšné. Současné školství a přístup některých rodičů však zvládnou děti demotivovat v tomto směru. Motivovat děti ke školním výkonům znamená podporovat je v jejich zkoumání a objevování, oceňovat jejich úspěchy, respektovat jejich zájmy. Demotivovat je zvládneme tím, že je budeme kritizovat, podrobovat zážitkům selhání, nadměrně je strukturujeme a určujeme, jak přesně a co přesně by se právě teď měly učit, snažíme se je nacpat do škatulek a tabulek, a tak je budeme hodnotit a posuzovat, srovnávat s druhými bez respektu k jejich jedinečnosti, neoceníme jejich snahu, nebudeme reagovat na jejich radost z učení se, budeme-li lhostejní nebo kritičtí. Tak se děti odnaučí chuti podávat ve škole dobrý výkon. Když se tohoto všeho vyvarujeme, děti neztratí svou radost z toho učit se a být v tom dobří.
Jak reagovat na špatné známky?
Známky by pro rodiče měly být přibližnou informací o tom, v čem dítě potřebuje pomoci. Špatná známka je informací o nějakém nezdaru dítěte, ať už v oblasti jeho soustředěnosti, obsahu zkoušené látky, sebejistotě a prezentaci, schopnosti vyjádřit své myšlenky, nebo mohou být také důvodem postavení a vztahy dítěte ve třídě, vztah s konkrétním učitelem, sousedem v lavici apod. Důvodů může být mnoho, proč právě teď přineslo dítě tuto špatnou známku. Proto se snažme zjistit, co bylo příčinou, a pomozme dítěti předejít dalšímu nezdaru. Zůstaňme s dítětem na stejné lodi. Když začneme s dítětem bojovat, ztrácíme jeho důvěru a nemůže pak od nás přijmout pomoc. Věřme, že dítě vždy dělá to nejlepší, co umí, i když se nám to tak někdy nezdá.
Jak dítě připravit na vysvědčení?
Vysvědčení by nemělo být překvapením ani pro rodiče, ani pro dítě, pokud se po celé pololetí o dítě a jeho prospěch zajímáme, víme, co nás asi na konci pololetí čeká. Tak o tom i s dítětem mluvme. Jde jen o shrnutí toho, co se dělo celý půlrok. Ani naše reakce by proto neměly vybočovat z našich běžných reakcí na učení dítěte. Určitě nemá smysl dítěti vyhrožovat, budovat příliš silné očekávání dobrých výsledků. Ocenění a pozitivní motivace jsou mnohem efektivnější v tom, jak dítě podpořit ke kýženému cíli než výhrůžky a kritika či tresty. Sobě i dítěti připomínejme, že jde „jen“ o vysvědčení, že je důležité, ale ne životně. Milovat je budeme, ať přinese jakékoli známky. A když už víme, že to opravdu nedopadne slavně, spíš už nyní můžeme s dítětem probírat, jak mu pomoci, aby to příští pololetí bylo lepší, jiné, co pro to potřebuje. Odfiltrujme všechny naše ambice a očekávání, přehnané nároky a osobní nenaplněné životní touhy, pocity osobního selhání z nezdaru dětí a stavějme se k výsledkům učení dětí konstruktivně, tedy, jak to udělat, aby příště bylo lépe.
Je dobré děti za hezké známky odměňovat?
Hezká známka je složitý pojem, může se lišit představa o hezké známce u dítěte a u rodiče, rodič vyžaduje jen jedničky, dítě ví, že lépe než na dvojku to nezvládne, i když se bude sebevíc učit. A co je pak hezká známka? Dítě bychom měli primárně podporovat v tom, aby se chtělo učit a chtělo mít dobré známky bez ohledu na to, co od nás za to dostane. Vnější motivace zdaleka nenahradí vnitřní motivaci dítěte. Důležitější pro dítě je, aby vědělo, že za ním stojíme, že jsme pro ně podporou, že mu věříme, že dělá to nejlepší, co umí. A to penězi nedoženeme. Když úspěch dítěte redukujeme na hmotnou odměnu, ztrácí se celý proces toho, jak jsme úspěchu dosáhli, a to je škoda. Takže doporučuji spíše nevytvářet systém odměn za známky, ani systém trestů. Jednorázové ocenění za vysvědčení nebo za zvládnutí opravdu těžkého úkolu, který vyžadoval velké úsilí, je fajn, děti každou odměnu určitě uvítají, ale neměla by se stát pravidlem a samozřejmostí nebo dokonce tím jediným a hlavním motivátorem dětí, proč se snažit. Také může oceňování dobrých známek vytvořit napětí, zbytečnou rivalitu mezi sourozenci, jeden byl oceněn, druhý ne. Je to všechno zbytečné a moc tím stejně nezískáme. Možná si tím jen očistíme černé svědomí, že jsme se dětem celý rok nevěnovali.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář