Jdi na obsah Jdi na menu
 


10 triků, jak zabavit dítě v autě

20. 3. 2011
Dětem bývá na delších cestách dlouhá chvíle
Dětem bývá na delších cestách dlouhá chvíle
 

„Mami, kdy už tam budem? Mě to tady nebaví,“ otravují stále dokola děti v autě. Jak předejít těmto otázkám, abychom se mohli soustředit na jízdu a nemuseli děti odbýt nebo jim odseknout, ať jsou zticha? Prostě je nutné je zabavit. Naštěstí dnes již máme o mnoho více možností, než měli rodiče mých kolegyň. Jaké? To si přečtěte v dnešním článku!

Je to k nesnesení, řídíte, když vtom vám za zády řve váš potomek, že chce to a to, anebo se začne prát s druhým sourozencem... Vy se však musíte soustředit a nemáte zapotřebí, aby vám děti zezadu „dupaly“ po hlavě. Našich 10 tipů vám pomůže se nezbláznit...

Desatero zábavy 

Pro děti do pěti let

1. Zpěv, písničky a pohádky na CD,
2. oblíbené hračky – ty můžete třeba naskládat dětem do závěsného kapsáře, který se připevní před dítě za opěrku předního sedadla,
3. slovní hra Hádej, kdo jsem? – někdo si myslí pohádkovou bytost nebo zvíře (pro starší děti lze obdoba s filmovými postavami) a ostatní hádají pomocí otázek ANO/NE, na koho myslí,

Pro děti do deseti let

4. slovní fotbal,
5. knížky, komiksy,
6. hry typu: každý počítá auta jedné vybrané značky – kdo víc,
7. karetní hra Už tam budeme?,

Pro děti nad deset let

8. hra Po stopách – spočívá ve vaší poctivé přípravě, kdy dětem vytisknete nebo nakreslíte trasu vaší plánované cesty a do ní zaznačíte města, významné památky, které budete míjet, i běžné věci z provozu – děti je pak musí odškrtávat a doplňovat do trasy, kde také vidí, jak jim cesta ubíhá,
9. MP3 player – starší děti už mohou poslouchat specifickou hudbu, která by vás při řízení mohla po čase spíše otravovat, proto jim pořiďte na poslech přehrávač se sluchátky,
10. mini závěsné LCD, které je sice dražší variantou zábavy, ale na většinu dětí jistě zabere stejně jako televize.

Cesta ubíhá rychleji, když panuje dobrá nálada
Cesta ubíhá rychleji, když panuje dobrá nálada
 

Příprava se vyplatí

Pokud cestujete s dětmi sami, bez spolujezdce, připravte si program předem. U malých dětí do tří let vystačíte s málem. Mají rády hudbu a zpěv? Nahrajte si celé „cédéčko“ oblíbených písniček, ať se vám nestane, že vám dojde repertoár jako mně. Stále jsem dceři (dnes 13 měsíců) zpívala pět písniček dokola, až mi lezly krkem. Nyní mi CD s písničkami z pohádek vystačí docela na dlouho a já si nemusím navíc vymýšlet text, když mi náhodou vypadne. Naštěstí je dcera zatím malá, takže jí tahle zábava přijde dostačující. O trochu starším dětem (od dvou let) pak můžete pouštět třeba mluvené pohádky.

A co takhle oblíbená hračka? Nedá vaše dítko bez plyšového medvídka či panenky doma ani ránu? Vezměte je s sebou i na cesty. Jistě bude alespoň na chvíli spokojené, pokud ho hračka brzy neomrzí. Menší děti se totiž nedokáží na jednu věc soustředit většinou déle jak deset minut. „Doporučila bych cokoliv na hraní, co je vhodné k věku dítěte a nemůže se tím za jízdy zranit nebo polknout při zabrzdění. A určitě bych vynechala jídlo a stavebnice,“ říká psycholožka Olga Kučerová. Mně osobně se osvědčila prázdná PET lahev, dcera na ni nedá dopustit a je lepší než všichni plyšáci dohromady.

Starší děti už „rohlíkem neopijete“

Chce to nějakou pořádnou hru. A nejlepší jsou takové, které se vztahují k jízdě samotné. „S oblibou si vzpomínám na hru, kterou nás naučil otec. S bratrem jsme počítali, kolik naši škodovku předjelo lepších aut. Také jsme se učili značky aut, pamatovat si co nejvíce SPZtek, učili jsme se značky provozu a také si na praktických příkladech počítali, když auto vyjede z místa A a druhé z místa B – kde se potkají,“ doporučuje psycholožka Lenka Černá a dodává, že nejlepší cesta je taková, kdy rodič může dítě v autě zábavně vzdělávat.

Takovou možnost vám nabízí i hra na cesty s příhodným názvem Už tam budeme? Je určená dětem od šesti let a hráči během cesty hledají z okének reálné situace, které jsou vyobrazené na kartičkách. Například hledají cyklistu, auto převážející zvíře, stopaře, balonek, pracujícího silničáře, autojeřáb… Ve chvíli, kdy danou věc objeví, ukážou ji ostatním, kartu odloží a přičtou si daný počet bodů uvedených na kartě podle obtížnosti.

Hračka děti spolehlivě zabaví
Hračka děti spolehlivě zabaví
 

Počítejte s častějšími zastávkami

Také je důležité přizpůsobit délku jízdy věku dítěte a jeho možnostem a dělat podle toho i přestávky. „U malých dětí vás donutí i přebalování a pravidelné krmení, ty větší už si řeknou. Je dobré využít i odpočívadla, která mají nějaké malé hřiště či prolézačky, aby se děti protáhly,“ říká dětská psycholožka Danuše Jandourková a doporučuje vzít na cesty také svačinu ve formě ovoce, zeleniny, obloženého chleba a sušenky. „Spíš bych jako máma nevzala nadýmavé potraviny, moc drobivé pečivo a patlavé věci,“ dodává z vlastní zkušenosti a připomíná, že by rodiče neměli zapomínat na dostatek tekutin.

Co si počít, když dítě cestu autem špatně snáší?

Pokud se chystáte na dlouhou cestu, třeba na dovolenou, vyrazte na noc. Děti tak většinu času prospí. „Před dlouhou cestou je možné doporučit i popíjení uklidňujícího bylinkového čaje. Pro dítě, pochopitelně. Pak je dobré pozorovat, proč a jak se chová dítě v kočárku, doma v postýlce, zda je schopné se samo zabavit, na jak dlouho a čím, a tomu se prostě přizpůsobit i při cestování,“ radí dále Olga Kučerová z tamarapolanski.cz. Další možností, pokud to jen trochu lze, je s sebou vzít druhého dospělého, který by si měl s dítětem sednout dozadu, kde ho může bavit a dítě s ním má užší kontakt. A když už je opravdu zle, zkuste zvolit jako poslední možnost jiný způsob cestování.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

V autě

(Kamila Tomsová, 20. 3. 2011 1:01)

„Já mám vzpomínky jenom dvě. Jednak mi v autě bývalo špatně, na což zabíraly jedině bonpari! A když jsem měla obzvlášť protivnou náladu, pak zabíraly jen žluté bonpari. A když už jsme se se ségrama hodně nudily, počítaly jsme barevná auta. V té době byly barvy tři – bílá, modrá a červená, takže jsme se ještě obvykle hádaly, která bude mít tu nejlepší. Už si bohužel nepamatuju, která barva byla nej, ale máma rozhodně nadšená nebyla. Jo a jednou jsme si s mým skorobráchou stěžovali, že se nudíme a je nám špatně, a jeho táta mu dal cvaknout Alpy. Tadeášovi pak bylo opravdu špatně a já jsem se při představě, že bych se musela napít taky, radši rychle nudit přestala.“