Výchova dětí

 

Jako přihlížející zpovzdálí většinou dobře víme, co všechno nezvládnul rodič, který se právě pohádal s dítětem v supermarketu, na lyžařském svahu, ve školní šatně. Ale když dojde na nás samotné, podobné 'chytrolínské' soudy občas zadupeme do pozadí a naplno necháváme rozeznít naši špatnou část osobnosti.

"Vyrůstala jsem v době, kdy se rodiče s dětmi o ničem moc nebavili. Naši vydali příkaz, my s bráchou museli poslechnout. Bez diskuzí. Pro ně to bylo asi pohodlné, jenže teď máme takový vztah, že se spolu vlastně neumíme bavit. U svých dětí bych to nechtěla zažít, proto s nimi už od mala o všem mluvím," říká Kamila Malá, matka dvou dětí.

 

Co je povolené Nechte si čas na rozmyšlenou Důležité věci nerozhodujte ve sporu. Můžete se unáhlit. Odložte verdikt, nechte si čas na poradu s partnerem. Jděte příkladem Když dítěti odmítnete koupit bundu se zdůvodněním nedostatku peněz, nemůžete si pořídit stejně drahé boty proto, že se vám líbí. Přiznejte strach Vysvětlete, že na diskotéku nemůže jít dcera ve čtrnácti letech, protože se oni bojíte, ne kvůli tomu, že nemáte rádi pop.

"Ale když po všech argumentech syn ráno za pět osm trvá na tom, že v minus pěti půjde do školy v tričku, dojde na hádku, bundu mu přikážu vzít pod hrozbou zákazů a občas dojde i na facku," přiznává Kamila Malá, že někdy vybuchne.

S dětmi se hádáme všichni a nebudeme vám tvrdit, že po přečtení článku přestanete. Na slovní přestřelky dochází v každé rodině. Patří k životu.

Vlastně našim potomkům prospívají. Díky nim zjistí, co si k nim při sporu může dovolit druhá strana, co oni k ní, a co už patří do zakázané zóny.

Ale jak to udělat, aby konflikty nebyly na denním pořádku? A když k nim dojde, jak se chovat, aby se ani jeden z účastníků necítil jako vítěz a druhý poražený s jizvami na celý život?

Pravidla hádkového provozu

Stačí, když se budeme držet určitých zásad.

Nekřičte. Jednou z nejtěžších částí konfliktu bývá schopnost ponechat sílu svého hlasu v normální hladině. Jakmile přidá jedna strana, ta druhá se jí chce automaticky vyrovnat, nebo ji rovnou trumfnout.

Hladina adrenalinu v takových chvílích stoupá a udržet emoce na uzdě je skoro nemožné. Už na začátku se proto obrňte trpělivostí a zkuste hlas nezvyšovat. Máte tak šanci, že se hádka nezvrhne v boj.

Nezakazujte. Ve vypjatých chvílích je důležité zdržet se nesmyslných zákazů typu: Měsíc nepůjdeš k počítači. Teď hned mi vrátíš sukni, kterou jsi včera dostala, dám ji kolegyni pro dceru.

 

a co je zakázané Utvoříme tajný spolek Nepodrývejte autoritu druhého z rodičů. S partnerem držte za jeden provaz. Jsi jako táta (máma) I když hádka k podobnému srovnání občas svádí, nepomlouvejte druhého z partnerů. Nadávky a bití Děti napodobují, mohlo by se stát, že vás otitulují podobně jako vy je. Facka spor utne, budete se však cítit provinile a dítě ponížené.

Moc dobře víte, že podobné výhružky nesplníte a vše se obrátí proti vám. Kvůli nedůslednosti klesne vaše autorita, kterou při výchově nezbytně potřebujete.

Nevyčítejte. Tak zní třetí pravidlo. Věty typu 'My tě živíme, oblékáme' budou znít v uších dítěte, jako by vám šéf spílal za to, že za perfektně odvedenou práci berete plat.

Time out. Pokud se i přes výše uvedené nacházíte v roli rozzuřeného býka, který stojí před toreadorem s červeným hadrem (postavení může být i opačné), ohlaste time out, čas na přestávku.

"Jestliže má rodič v sobě hodně emocí, a určitě je má i dítě, je důležité, aby v hádce nepokračovali. Musí je ze sebe vydat. Jakým způsobem, to ať si zvolí každý sám. Pokud to neudělají, hádka nemůže skončit kompromisem, o který jde," říká psycholožka Ilona Špaňhelová.

Zůstaňte chvíli sami. Uleví se vám,když si zanadáváte? Bouchnete dveřmi? Do něčeho kopnete? Napíšete SMS? Je úplně jedno, jakou z uvolňovacích aktivit zvolíte, teď je třeba ze sebe dostat zlost, emoce a vztek.

Jen při křičení ostřejších slov zajistěte, ať je neslyší děti. Zakryjte si pusu rukou, použijte ručník, utěrku, polštář. Snesou všechno, aniž byste je pak museli prát. Podobnou možnost by mělo mít i dítě. Nechte na něm, jakou formu ventilu emocí si zvolí. Jen nesmí nikomu ubližovat, nic ničit.

Vsaďte na svůj mozek i slovní zásobu

Takže to bychom měli. Emoce jsou pryč a teď se pojďme vrátit na začátek sporu. Že si chce třináctiletý syn nechat implantovat na bradu ten příšerný kovový bodec po vzoru spolužáka ve třídě? Naprosto chápu vaše rozčarování, ale křikem a zákazy nic nespravíte. Teď se projeví síla vašich verbálních schopností.

Zavrhněte hlášky typu: Jen přes moji mrtvolu! S tím mi do bytu nechoď! Potomek by je mohl vzít doslova, což nejspíš nechcete. Jeho přání přijměte jako skutečnost, o které je třeba mluvit. Vzpomeňte si, jak vaši rodiče šíleli, když jste ve stejném věku nevzali na sebe žádné jiné oblečení než černé, protože David Gahan z Depeche Mode chodil taky jen v téhle barvě.

Předkládejte fakta: Je to nepříjemný i trochu bolestivý zákrok. I přes opatrnost se ti do rány může dostat infekce. Bude ti to překážet při spaní. Zaplatíš za to dost peněz. Zůstane ti jizva. Styděli bychom se za tebe před ostatními. Rodiče spolužákovi nedovolují jiné věci, které ty naopak můžeš.

Když nic nezabere, zkuste kompromis: Nesouhlasíme s tím, aby sis nechal propíchnout bradu, ale mimo školu ti dovolíme nosit ozdoby, které jdou sundávat.

"Do celého procesu schválení požadavku dítěte se mají zapojit oba rodiče. Dítě uvidí, že jsou ochotní dělat kompromisy, oni zase díky tomu mají vše pod kontrolou. Jinak hrozí, že si požadavek prosadí natruc samo. A o to větší šok to pro ně bude," říká Ilona Špaňhelová.

Důležité je po takovém souhlasu za svým rodičovským rozhodnutím stát. Až se na dítě sesypou příbuzní, zvlášť babičky a dědečkové,musíte je podpořit:Dlouho jsme o tom mluvili a tohle jsme mu dovolili. Tečka!

Puberta? Maturita naší výchovy

S uměním debatovat a zároveň určovat hranice, za které dítě nesmí chodit, musíte začít už od mala. V pubertě je na start výuky pozdě. Pokud ji do té doby nedostalo, s rodiči se o ničem hádat nebude. Jednoduše jim oznámí (nebo ani to ne), že večer nepřijde domů, a tak to je.

Puberta je i pro rodiče toho nejposlušnějšího dítěte obdobím muk. V tu chvíli musí spoléhat už jen na to, co do něj do té doby vložili. A zároveň se připravit, že od něj budou muset hodně snést. Děti se utvrzují, že jsou osobnosti. A dělají to všemi způsoby, občas i podpásovými.

Ostatně občas podpásovku použijeme i my dospělí, přestože máme pubertu dávno za sebou. Pod náporem emocí nám na adresu potomka vystřelí nepublikovatelné slovo, jindy facky. V takových případech je na místě podobné závěrečné defilé hádky ukončit omluvou. O autoritu nemějte strach. Když dítě uvidí, že kromě křiku dovedeme říct "promiň", možná nám to jednou vrátí podobnou frází.

 

TAKTIZUJTE, VÝHRA BUDE VAŠE Vadí vám hádky s potomkem? Vysilují vás nekonečné debaty? Pak dělejte všechno proto, aby k nim vůbec nedocházelo. Viděli jste někdy pořad Polepšovna mazlíčků? Veterinářka Hana Žertová tam majitelům psů radí, co dělat s jejich problémovým chováním. Ve zkratce se dají její rady shrnout tak, že konfliktním situacím je třeba předcházet, odvádět od nich pozornost k jinému, co psa zaujme a nedovolí mu zlobit. S nadsázkou řečeno můžeme po vzoru takového kynologického výcviku přistupovat k našim dětem. Jedním z konfliktních míst, kde se strhnou často hádky, jsou obchody. Pokud patříte mezi tu skupinu rodičů, která už před vstupem do obchodního centra prožívá stres z očekávaných scén, nezoufejte. I výprava mezi regály s jídlem, hračkami a stojany s oblečením se dá zvládnout bez bolesti. Stačí, když si ještě před nákupem v klidu dohodnete jistá pravidla. "Dnes jdeme nakupovat jen jídlo. Na hračky se s tebou půjdu podívat, ale žádné ti kupovat nebudu. Pokud budeš něco chtít, vem si své kapesné." Dítě asi zkusí žadonit, když nepovolíte, přestane se věci domáhat. U těch nejmenších v období vzdoru okolo druhého a třetího roku vám nejspíš nezbyde nic jiného, než důrazně zavelet k odchodu, o něco starší ještě v předškolním věku už ale domluvě rozumí. Důležité je trvat na svém.